Diary

DAY 5: FORT WILLIAM ↠ ISLE OF SKYE

Today is in the spirit of moving from Fort William to the Isle of Skye. We have to take train from Fort William to Mallaig, then ferry to Armadale and from Armadale bus to small village called Sligachan. We have chosen Sligachan as our base camp because of its perfect location. It is situated in the middle of Isle of Skye so for exploring the island it is very useful. Unfortunately we have only 3 days there, even dough we know that for Isle of Skye would not even week be enough.
Because the rout is very complicated and at the end you probably want everything to connect on each other, there are only 2 options how to plan it. We wanted to use the time and stop at the well known Glenn Finnan viaduct, that was for example in Harry Potter movies. After waking up to the heavy rain again, we are changing our plan, because it doesn´t even worth to stop somewhere and also we can´t pack our ten in this rain. So we are postponing our departure and going to sleep again. At the second attempt we are again waking up to the rain, but this time is much better. In the rain break we are packing our tent and again with no big time reserve and the only bus dividing us from one hour walk to Fort William is going from hostel nearby in 6 minutes. Soo with backpack on our back we are running for our life hahaha.
Dnešek je ve znamení přesunu z Fort William na Isle of Skye. Musíme si vzít vlak z Fort William do přístavního městečka Mallaig, potom trajekt do Armadale a z Armadale ještě autobus do vesničky zvané Sligachan. Sligachan jsme zvolili jako místo našeho základního táboru kvůli jeho poloze. Leží přímo uprostřed a tak pro další prozkoumávání ostrovu je perfektní. Bohužel nás tu čekají pouze 3 dny, i když víme, že na Isle of Skye by byl i týden málo.
Protože cesta je tak komplikovaná a přeci jen aby vše krásně navazovalo v relativně dobrém časovém rozmezí, má člověk tak 2 možnosti jak jet. My chtěli využít času a zastavit se u známého viaduktu Glenn Finnan objevujícího se na například v Harry Potterovi. To bysme ale museli vstávat v 6 hodin a v 7 už vyrážet z Glen Nevis. Po té, co se však opět probouzíme do ustavičného deště si říkáme, že to nemá cenu někde stavět a stan bysme stejně neměli balit v dešti. Volíme tedy pozdější variantu a ještě se odebíráme ke spánku. Na druhý pokus se probouzíme opět do deště, ale alespoň už mírnějšího. V přestávce se nám daří sklidit stan, ale opět nemáme skoro žádnou časovou rezervu a jedinej autobus, kterej nás dělí mezi hodinovou cestou pěšky do Fort William, vyjíždí podle jízdního řádu z nedalekého hostelu asi za 6 minut. S batohama na zádech se tedy vydáváme na běh o život hahaha.
100 meters infront of us we can see the bus on the stop. We are starting to be affraid that we will have to really walk at the end. There is still time for that, but we want to stop for breakfast in our favourite restaurant called McDonald and charge also all of our electronic devices.
We are increasing our already quite fast speed and luckily we are catching the bus. We are asking for two tickets. After few minutes later, the bus is stopping right in front of our camp. We are not saying anything, just smiling at each other. Well, at least we are in the bus and well deserved breakfast is gonna happen.
Coffee, muffin, stolen sugars for travelling and few hours later we are sitting in the train to Mallaig. We are admiring beautiful highlands of Scotland and already mentioned viaduct.
100 metrů před námi vidíme autobus stojící na zastávce. Začínáme se opravdu bát, že nás ta cesta nemine. Máme na to sice ještě čas, ale my se ještě chtěli stavit na snídani v našem oblíbeném retaurantu jménem McDonald a nabít si všechny elektronické serepetičky. Přidáváme tudíž už do tak svižného poklusu a naštěstí se nám jej podaří stihnout. S popadajícím dechem žádáme o dva lístky a usedáme do vozu. O pár minut později autobus zastavuje přímo před naším kempem a my se na sebe jen s klasickým úsměvem podíváme, jak jsme to zas krásně domastili. No nic, aspoň sedíme a čeká nás zasloužená snídaňka.
Kafíčko, muffinek, ukradnuté cukříky na cestování a pár hodin později už nasedáme do vlaku směr Mallaig. Z vlaku pozorujeme krásy Skotské krajiny a už již jednou zmíněný viadukt. který nás opravdu mrzí, že jsme si neprohlídli z blízka. 

Armadale

In Mallaig we are taking the ferry and we are continuing to Armadale, where we have 1,5 break before the bus goes. At least we have time for little snack. Finally the sun is appearing behind the clouds and slowly but surely it is coming out.
V Mallaig nasedáme na ferry, které nás veze do malého přístavního městečka Armadale. Od tud už nás čeká postední cesta autobusem do Sligachanu. Na autobus si ale musíme 1,5 hodiny počkat. Alespoň máme čas na svačinu. Jako správni čecháčci cestujeme s paštikou. Konečně se za mraky ukázalo sluníčko a pomalu ale jistě se dostává ven.

Stephan “THE MAPMAN”

Our tickets are unfortunately not valid for this bus. Single ticket cost 6 pound, so we are playing that we don´t know about it and woala, it actually works.
Na autobus se bohužel naše jízdenka nevztahuje. Jelikož single ticket stojí 6 liber, hrajeme si na hloupé a ejhle ono nám to prochází.

In the bus we are finally experiencing what truly means to be in Scotland. 5 minutes of beautiful sunshine and next 5 minutes of heaaaaavy rain. But the reward is magical. The biggest, the brightest, the most radiant rainbow is appearing on the horizon. We are so happy and all of the sudden we are forgetting about all the rain in the past few days. We don´t have good photo of it, but it does´t matter. We know how beautiful it was.                   
V autobusu zažíváme co to doopravdy znamená být ve Skotsku. 5 minut jedeme ve sluníčku a dalších 5 minut v neskutečném lijáku. Odměna za to je ale neskutečná. Na obzoru se objevuje největší a zároveň nejzářivější duha, kterou jsme v našich životech neviděli. Máme hroznou radost a naprosto zapomínáme na ten všechen déšť v předchozích dnech. Zvěčnit se nám ji pořádně nedaří, ale to nám nevadí, my víme jak krásná byla.

Next stop Sligachan. Stop in the middle of nowhere. There is only camp and hotel with restaurant.
This is the proper wild nature of Scotland. Beautiful weather, even more beautiful surroundings. What else can we ask for?
Příští zastávka Sligachan. Zastávka uprostřed ničeho. V okolí jen kemp a hotel s restaurací.
Toto je konečně ta pravá skotská divočina. Konečně jasno, nádherný okolí. Co víc si člověk může přát?

We are crossing the road and finding the owner of the camp. Tent is being built, now we have to find cooker because our stomaches are telling us that it is time. For today´s menu we are having 2 portion of tomato mug soup and one portion of noddle soup. When we are finished with our incredible five stars dish, the rain starts again.
Přecházíme cestu a nacházíme pána, co má kemp na starosti. Stavíme promočený stan a rozbalujeme vařič. Žaludky už nám hlásí, že je čas. Pro dnešní den jsme zvolili kombinaci dvou rajčatových těstovin do hrnečku a jedné nudličkové polívky. V momentě dojezení našeho prvotřídního chodu se ale spouští déšť, který nás zahání do stanu.


We are pressured to go inside of our tent. We are deciding that we are gonna go to the pub for local ale. We are not the only ones with this plan, so there is no space for us. We are ordering half pints of local ales and waiting at the bar. After 40 minutes we are finally sitting by the table and ordering another beer and selection of Scottish cheese. Stephan is not brave enough for haggis yet, so at least something Scottish.
After few hours we are moving to our camp, very satisfied. It is not raining yet, but the wind is really strong. Right when we are closing our tent, from wind is now rain and suddenly mordor begins. Those, who were at RFP 2012 experienced something similar. For everyone else it is hard to explain. We are waking up regularly in the night and just hoping that the tent will survive this horrible night.
Rozhodujeme se tedy, že po večeři si skočíme do hotelové hospody na místní Ale a ponaplánujeme příští dny. Tento plán však zvolilo více lidí a tak se nemáme kam posadit. Dáváme si tedy pro zatím half pinty od dvou místních piv a čekáme až se něco uvolní. Po 40 minutách se nám konečně podařilo uzmout dvě místa a můžeme se konečně posadit. Objednáváme si další pivo a k tomu selekci skotských sýru. Štěpán se na haggis ještě necítí, tak aspoň něco skotskýho k zakousnutí.
Pochutnali jsme si jak na syrečcích tak na pivech a odcházíme spokojeni do našeho příbytku. Zatím neprší, ale zvedá se vítr a to pořádně. V moment co vcházíme do stanu se vítr mění na déšť a z čista jasna začíná mordor. Ten kdo byl jedním z účastníků RFP 2012 něco podobného zažil, kdo ne těžko mu to vysvětlit. V noci se pravidelně budíme a bojíme, aby náš stan tu pekelnou noc přežil.

More :