Diary

HOW WE FOUND OUR HOME

It is interesting how one simple decision can mean much more than you could ever imagine at that moment.
Je zajímavý, jak jedno jediný rozhodnutí může znamenat víc, než si v tom daném okamžiku můžeme vůbec představit.

When I arrived in England, I had exactly 3 days to find an accommodation. Limited by looking for something cheap, for 6 months and chance of Stephan´s visit, I took first room, that looked quite alright. I reaaaally regret that decision, because it totally ruined beginning of my Erasmus, when you should get to know people, new city and all those exciting new things. Not to be scared to go out of your room, because of aggressive dog behind them, whose owner spends at home like 4 hours per day. That led to shits and pee all over the fancy english carpets. And that lead to unpleasant smell, that the owner wanted to hide with aroma stick from one pound shop. If we would forget about that, the mold appearing on the walls with early Autumn and smoking weed in both rooms on daily bases was enough for not only one night in tiers. I was trapped. Without 1000 pounds and with no vision of better tomorrow for another 2 months. No room offers in my budget, for now 4 months and if yes, the state was even worse.
In December I had planned month in Czech Republic, so when I saw advert for a room in Kemptown with musicians and Erasmus student, and I got response to come for a viewing, it felt like destiny.
Když jsem ještě sama přijela do Anglie, měla jsem 3 dny na najití bydlení. Limitována tím, že musím najít něco levnýho, na půl roku a s možností návštěvy Štěpána, jsem vzala první pokoj, který vypadal jakž takž. Do teď si to vyčítám, protože mi to pokazilo celý začátek mýho Erasmu, kdy se má člověk sžívat s novým městem, hledat si kamarády a všechny ty super věci. Ne se zabarikádovávat ve svém pokoji a nemoci nikam jinam kvůli agresivnímu psovi v bytě, jehož majitel bývá doma 4 hodin z celého dne. To mělo za důsledek vykonávání potřeby psa všude po anglických kobercích, což způsobilo značný odér, který se majitel snažil přebít vonnými tyčinkami z one pound shopu. Opomeneme-li to tak objevující se plíseň všude po stěnách s začínajícím podzimem a kouření marihuany v obouch pokojích na každodenním pořádku mi stačilo k probrečení nejedné noci. Byla jsem mírně v pasti. Bez 1000 liber a s žádnou vidinou lepších zítřků nejméně 2 měsíce. Žádné nabídky pokojů v mé cenové kategorii, které by nabízeli teď už 4 měsíční pobyt a pokud ano, jejich stav byl ještě horší. V prosinci jsem odjížděla na měsíční prázdniny do Česka, a tak když jsem našla inzerát s nabídkou pokoje do prosince v městské části Kemptown v domě s muzikantem a studentkou, kteří mi následně odepsali ať se stavím na prohlídku, přišlo mi to jako osud.
Since I have known I will be studying in England, my dream was to live in that typical English
house. After my bad experiences and failed viewings, I was little bit pessimistic.
When I arrived on 24th of October to 15 Rochester Street, I walked up and down on the street because I could believe that I am standing in front of the right house. I rang and rang but no answer. I saw light in the basement, so I decided to not give up. My phone died of course. After few minutes friendly face is opening the door with apology, that the ring bell is not working downstairs. The friendly face is Nik Barell. He gave mi house tour and I couldn´t believe that. It looked like my dream house. To be honest, my standards were really low at that point, so who knows:D. Huge bathroom, white room with fire place, big living room and the most important-beautiful courtyard with sofa.
Everything looked like a dream, I felt so comfortable as it was really meant to be.
Už od doby, kdy jsem se dozvěděla, že pojedu do Anglie jsem si přála bydlet v jednom z těch snových anglických řadových domků. Po mých špatných zkušenostech a nepodařených prohlídkách domů, které měly s fotkou v inzerátu podobné asi jen to povlečení na obrázku, jsem byla značně pesimistická.
Když jsem dorazila 24. října na ulici Rochester Street číslo 15, chodila jsem 5 minut tam a zpět zda jsem doopravdy správně. Zvonila jsem a zvonila, ale nikdo neotvíral. Klasika, říkala jsem si. Anglickým dvorkem jsme mohla vidět, že se dole v obývacím pokoji svítí. Rozhodla jsem se to nevzdát a tak jsem čekala. Můj telefon
se klasicky vybil v té nejnevhodnější situaci. Po dalších pár minutách mi s omluvou, že dole bohužel nefunguje zvonek, otevíral Nik Barrel.
Prováděl mě po domě, který vypadl jak z pohádky. Bohužel nemůžu říct, zda to všechno bylo opravdové, přeci jen moje standarty byly posazeny trošku níž.
Obrovská koupelka s jak sprchovým koutem, tak vanou. Bílý pokoj s krbem, velký společenský pokoj a to nejhlavnější – nádherný dvorek s gaučem jak z filmu.
Všechno se zdálo doopravdy jak ze snu a já se cítila strašně příjemně, tak jako by to doopravdy byl osud.


They told me that they got soo many replies but decided to write only to me. I was the only one who fit in their plans with my December departure. (hahah)

So, I found great accommodation with amazing house mates and it felt really good, even that i lost 500 pounds. Fate was set for the first time.
How time flew, we started to get to know each other and talk more, we figured it out, that he is planning to travel for 6 months, so fate was set for the second time. I wasn´t moving in December anywhere, Stepan was moving to me in February and other room in the house got my friend Tomas. So, we lived together happily till the end of our Erasmus, when Tomas went back to Czech, Nik came back from travelling and we stayed and worked in Brighton. In August we went to Colours of Ostrava and we took most of our stuff to Czech. Paradoxically we decided to stay in Brighton little longer right after we came back haha.
Dozvěděla jsem se, že se na inzerát ozvalo hrozně moc lidí, ale odepsal jen mně. Jako jediná jsem zapadala do plánů s odjezdem v prosinci. (hahaha)
A tak jsem si našla skvělý bydlení, se skvělýma spolubydlícíma a bylo mi dobře až na ztrátu 500 librového depositu. Osud zavelel poprvé.
Jak čas plynul a my se zašli poznávat a povídat, nějak tak jsme přišli na to, že plánuje půl roku cestovat, a tak osud zavelel podruhé, a tak nějak došlo na to, že já se nikam v prosinci nestěhovala, Štěpán se v únoru stěhoval ke mně a další pokoj v bytě padl pro kamaráda Tomáše. No, a tak jsme si tam spolu všichni krásně žili až přišlo na konec Erasmu, Tomáš vystřídal znovu Nik a my dál pracovali v Anglii. V srpnu jsme jeli na Colours of Ostrava a odvezli si všechny věci do Česka. Paradoxně jsme se hned po návratu rozhodli nevracet, a tak jsme skončili v Brightonu jen se základníma věcma haha.

We needed to find place to live for another 6 months. Nik already found someone for our replacement, so we had to look for somewhere else. Week went after week and we saw only one flat and no good. Till our 14 days adventure in Scotland left 5 days and we didn´t have anything. I don´t know why, but we didn´t really care. We probably suspected, that the fate has it in its hands as usually. Well, it did have. One day, we had a chat with Nik about our new plans and he reacted with his plans. He couldn´t decide if he wants to travel again for another 6 months or not and this, feels like a sight that he should, that it is like a puzzle. It makes sense. It would be hard to find someone just for 6 months, he trusts us, we know the house and Mike (another house mate). And so at the end from my 2 months accommodation is 15 moths home, where we live in our dreamy house with little courtyard, gramophone and musicians, who sometimes play with their 24/7 singing on our nerves, but we probably couldn´t be happier.
Přišlo na to hledat bydlení po 3. Nik už za nás našel náhradu, a tak jsme tak nějak museli hledat jinde. Týden za týdnem ubíhal a my byli na jedné prohlídce a furt nic, do odjezdu na 14denní cestování zbývalo 5 dní a nevím proč, ale nějak jsme to neřešili. Asi jsme nějak tušili, že osud si to už nějak tak přichystal. A ono taky jo. Jeden večer jsme se zase sešli na delší dobu v obýváku a začli si povídat o našich plánech a v tu chvíli Nik oznámil, že nevěděl, jestli jet zase cestovat anebo ne a že to musí být nějaký znamení a všechno se tím vyřeší. On by na půl roku nikoho nenašel, nás zná, my známe Mika (našeho dalšího spolubydlícího). A tak se z 2 měsíčního ubytování stalo 15 měsíční, bydlíme ve vysněným domečku se zahrádkou s gramofonem a muzikantama, kteří nás občas svým 24/7 zpěvem štvou, ale stejně bysme se nemohli mít líp.

Interesting coincidence are also lampshades, that are completely the same as we had at home, when I was growing up.
Zvláštní náhodou jsou pak i stínidla, která jsou přesně taková jaká jsme měli doma, když jsem vyrůstala. 


More :