Skotsko 2017: Day 3 Fort William příjezd

Lehce vyčerpaní a opět jen s pár minutami rezervy přijíždíme na vlakové nádraží v Glasgow. Místo, kde si potřebujeme koupit lístky, se nenachází v hlavní budově, ale pár metrů vedle ní a už 10 lidí čeká ve frontě. Naštěstí nejsme v ČR, takže za 2 minuty mluvíme s mužem za pultem. Žádáme ho o dvě vstupenky na Grand Tour of Scotland. Tyto jízdenky nám umožní vybrat si 4 cestovní dny během 8 po sobě jdoucích dnů na trase, kterou jsme si naplánovali. Za cenu 89 liber se vyplatí nejvíc a zaplatíte i za zážitek z cestování po scenérii skotské vysočiny vlakem.

Štěpán to naplánoval jako profesionál, takže se můžeme zastavit u jezera Loch Lomond a ještě stihnout další vlak do Fort William. Tam dorazíme právě včas, abychom postavili stan a naplánovali další den. Doufali jsme v pěkné počasí, ale bohužel jen v něco doufat nestačí, zvláště ve Skotsku, kde je počasí opravdu nevyzpytatelné a většinu času jen prší a prší. No, dneska prší. Přesto vystupujeme z vlaku a s batohy na zádech míříme k jezeru Loch Lomond, které je největším jezerem ve Skotsku. Pohled není… nejlepší. 😀

Mlha se rozšířila na všechny vrcholy kopců v okolí, ale déšť se dá ještě vydržet. Jsme opravdu rádi, že jsme investovali do nepromokavých bund a bot. Je to nejdůležitější vybavení, když plánujete jet do Skotska. No, alespoň to můžeme vyškrtnout z našeho seznamu a pokračovat do Fort William. Pomalu nám dochází, že výstup na Ben Nevis nebude. Pokud se nám podaří postavit stan bez deště, budeme to považovat za úspěch.

Přijíždíme do Fort William, odkud musíme jít 40 minut pěšky do našeho kempu. Prší opravdu vydatně a my se konečně objevujeme v kempu Glen Nevis. Jdeme do části kempu s výhledem na Ben Nevis. Ben Nevis je bohužel zahalen v mracích, takže žádný výhled se nekoná. Kemp je ale opravdu krásný. Po postavení stanu mě Štěpán volá, abych rozložila karimatky. Ptá se mě, jestli to má vypadat takhle. Odpovídám, že má stejnou šířku jako obvykle, tak co by chtěl. On se ale ptá na délku a po bystřejším pohledu vidím problém. Zkoušíme, jestli se to po nafouknutí nezmění, ale vůbec. Je stále dlouhý 120 centimetrů. Nemohu přijít na to, v čem by mohl být problém. Načítám stránku eshopu, kde jsem je koupila a hned víme, co se stalo. Objednala jsem podložky v dětské velikosti, které byly jen o 2 libry levnější než ty normální.

Na moji obranu…. O karimatkách tříčtvrteční délky jsem nikdy neslyšela, tak jsem koupila ty nejlehčí… teď už chápu, proč tomu tak bylo :D. Hm, nevadí. Tak budeme muset dalších 12 dní spát na mini karimatkách. 😀 Bereme to naštěstí s úsměvem na tváři. Pak až zjišťujeme, že nesedí i hořák na bombu a říkáme si, že už opravdu nemám nic kupovat online. Jsme ti nejhorší turisti na světě. K našemu štěstí je v kempu obchod s veškerým potřebným vybavením a ještě levnější než v Brightonu. Takže kupujeme novou bombu a vaříme něco k večeři. Poté už jen zůstáváme ve stanu, připravujeme se ke spánku, protože opět začalo pršet a my už jen doufáme v krásné ráno uprostřed hor. Jak skvělé by to bylo!

---