Skotsko 2017: Den 8-9 Potulování po Inverness

Loučíme se s naším milovaným Isle of Skye a nasedáme do autobusu směr Kyle of Lochalsh. Shodou okolností máme stejného řidiče, jako jsme měli na cestě na Isle of Skye. Vlakové nádraží v Kyle of Lochalsh vypadá spíše jako místo někde ve Skandinávii než ve Skotsku. Nyní nás čeká tříhodinová cesta do Inverness. Aspoň máme čas najít nějaký kemp, jinak z nás budou bezdomovci. Možná by bylo dobré také hledat ubytování v Edinburghu. No, vybrali jsme si srpen, kdy je celé Skotsko v hlavní sezóně a skoro všude plno.

Zatím se nám alespoň daří najít kemp v Inverness v relativně dobré lokalitě. Musíme jen doufat, že nebude plný. Po 3 hodinách ve vlaku a 50 minutách na nohách jsme ztraceni a nemůžeme najít kemp. Pomalu se připravujeme, že budeme muset bůhvíkde kempovat. Nakonec jsme to našli a zdravíme majitele pana MacDonalda haha. Ukazuje nám, kde si můžeme postavit stan. Kemp je téměř prázdný, takže nevím, proč jsme byli tak vystresovaní. Strávíme celkem 2 dny v Inverness. Po vybalení všech věcí je skoro 6 hodin večer a tak vyrážíme do města.

Cesta do města vede přes Ness Island, což je vlastně skupina malých ostrůvků ležících na řece Ness. Ty jsou spojeny visutými mosty postavenými ve Viktoriánském období. Kouzelná procházka s několika zastávkami nám nezabere ani hodinu. Přímo ve městě narážíme na průvod dudáků, který si moc užíváme. Docela zážitek!

Dnes jsme moc nejedli, takže jedeme do Wetherspoon – jednoho z řetězců ve Velké Británii, kde je všechno docela levné. Mají také Haggis, takže konečně dostávám příležitost to vyzkoušet. Štěpán je bohužel zbabělec. Musím se přiznat, že Haggis mi docela chutnal. Poté, co mi Štěpán řekl, co je uvnitř, bych to asi za pár dní znovu neměla, ale jinak vše dobré. Jsem ráda, že mohu odjet ze Skotska s vědomím, že jsem vyzkoušela místní specialitu. Protože kde jinde?

Během našeho občerstvení zašlo sluníčko a tak se jdeme podívat na zámek, odkud je krásný výhled na město. Celé město vypadá, že by spalo, ale je pondělí, takže kdo by se divil. Pro cestu zpět do kempu volíme opět Ness Islands. Právě teď jsou všude na stromě světýlka, která nám svítí na cestu „domů“. Ostrov je nyní ještě kouzelnější než ve dne. Kolem 11. hodiny přicházíme do kempu a těšíme se, že bude konečně teplá noc.

Probouzíme se do krásného počasí a co máme dnes v plánu? Uvidíme Lochnesskou příšeru! Autobusem, který jede ze zastávky vzdálené 5 minut od našeho kempu, nám to zabere jen hodinu. Cestou na autobusovou zastávku (s autobusem za rohem) si Štěpán uvědomuje, že zapomněl ve stanu kameru, a tak sprintuje pro ni. Nakonec byla v kapse, klasika :D. Autobus má stejně zpoždění, takže na něj čekáme dalších 20 minut. Protože je to jezero Loch Ness, mnoho dalších lidí si vybralo stejnou destinaci.

Bohužel jsme neměli štěstí na Lochnesskou příšeru. Jdeme se tedy projít kolem jezera. Pastýři cvičí své psy na hlídání ovcí. Je to fascinující a vtipné zároveň. Kdo potřebuje televizi? Kolem procházejí miliony lidí mnoha různých národností. Cestou jsme našli perfektní kavárnu. Spíš to vypadá na návštěvu u babičky. Všichni se o nás starají od první chvíle, co jsme tam vstoupili a všechno je tak roztomilé.

Došli jsme do vesničky Drumnadrochit, odkud jsme vyrazili autobusem zpět do kempu. Večer se už jen vydáváme na poslední procházku po městě. Pozorujeme rybáře na řece Ness. Zřejmě tam žijí i lososi! Zítra se přesouváme do našeho posledního cíle – Edinburghu. Nechali jsme si na tuto destinaci nejdéle a protože se tam koná spousta festivalů, nebojíme se, že bychom tam neměli co dělat.

---