Asie 2018: Poslední dny v Habaraně

Ráno jsme si sbalili batohy, posnídali a rozloučili se s naším milým hostitelem. Rozhodli jsme se jít na nádraží pěšky. Nastoupili jsme do autobusu a čekali. Situace s řidiči tuk-tuků je tady prostě šílená. Dokonce za námi přišli, když jsme seděli už v AUTOBUSU a ptali se nás, kam máme namířeno… Opravdu si myslí, že bychom vystoupili a zaplatili jim 6x víc? Nevadí. Během našeho čekání jsme si všimli malé holčičky v autobuse vedle nás. Děti jsou tu na nás opravdu milé. Dali jsme dívce dvě balení mentos, aby mohla dát jedno i svému bratříčkovi.

Po 30 minutách konečně vyrážíme do Habarany. Tři hodiny cesty, tuna lidí a zatáček. V půlce cesty jsme dokonce uvažovali, že vystoupíme a vezmeme si tuk-tuk, ale bylo by to velmi drahé. Dorazili jsme do Habarany. Po té dlouhé cestě jsme měli hlad, tak jsme šli do Rice and Curry. A co jiného bychom si mohli dát než rýži a kari, že? Za 500 rupií jsme měli kromě jídla a pití i dezert – černý čaj a meloun. Byla to velmi malá místní rodinná restaurace pouze se 4 stoly a všude na stěně byly malé poznámky od lidí z celého světa. Obsluhující pán nám dal fix, takže jsme samozřejmě museli přidat také. S plnými břichy jsme začali hledat náš hotel. Podařilo se nám ho najít, ale nikdo tam nebyl, i když se nás majitel zeptal, kdy přijedeme. Psali jsme SMS, volali, ale zbývala jediná možnost bylo počkat. Tak jsme čekali. A čekali jsme skoro hodinu, než se objevil. Začalo pršet a tak jsme se rozhodli nechat Pidurangalu na další den.

Ráno jsme se probudili a vyrazili hledat tuk-tukáře. Nemuseli jsme čekat dlouho. Jeden chlápek nás pronásledoval ze včerejška a nakonec nás dostal. Když jsme se ho zeptali na cenu, byl opravdu spravedlivý a nabídl nám 2000 rupií za okružní cestu a čekání na nás pod skálou. Část cesty vedla přes Národní park, kde žijí divocí sloni. Trochu jsme si z toho dělali legraci, ale když jsme viděli, jak jeho oči přecházejí z jedné strany na druhou, pochopili jsme, že to není nic zvláštního a že se s nějakým setkat je docela běžné. My ne – tentokrát. Přijeli jsme. A proč jsme místo Sigirya navštívili Pidurangala rock? Po přečtení tolika článků a recenzí jsme si řekli, že je lepší zaplatit 10 % ze vstupného a přitom nebýt obklopeni tolika turisty. Jako bonus jsme měli dokonalý výhled na Sigiryu! Jinou cestu bychom nezvolili. Výstup na vrchol byl docela snadný. No nic není v té teplotě a vlhkosti jednoduché, ale výhled na vrchol rozhodně stál za to!

Náš řidič na nás čekal dole a odvezl nás zpět do Habarany. Nechtěli jsme mu říkat, že míříme do Polonnaruwy, takže se nás nemohl znovu snažit přesvědčit, že dnes žádný autobus nejede. Všichni se nás totiž snaží přesvědčit, že na Silvestra žádné autobusy nejedou, i když jsme dnes viděli mnoho autobusů. Nasedli jsme na jeden z nich a za pár rupií nás odvezl do Polonnaruwy, kde se nachází komplex s Antickými městy. Naše představy o tomto místě byly úplně jiné. Nebylo tam skoro nic a měli jsme velký hlad.

Po 30 minutách hledání nějaké restaurace jsme to vzdali. Třeba na Silvestra na konci něco nefunguje :D. Po chvíli jsme uslyšeli hromy a obloha nevypadala zrovna dobře. Vstup do starověkých měst stojí asi 50 liber na 2 osoby. Nechtělo se nám platit tolik peněz a odjíždět po 30 minutách kvůli dešti, takže jsme se rozhodli pro plán B. Tři ruiny se nacházely mimo areál a bylo možné je navštívit. Zjistili jsme, že ty tři nám úplně stačí. Po celém dni jsme byli docela unavení.

Byli jsme úplně sami v autobuse, který nás odvezl zpět do Habarany. Začalo také velmi hustě pršet. Byli jsme rádi, že jsme se rozhodli pro plán B. Tak jsme si Polonnaruwu užili a ušetřili peníze. Stále jsme měli velký hlad. Jediná otevřená restaurace v Habaranně byla místní. Museli jsme to risknout, ale musíme uznat, že to byla jedna z nejlepších smažených rýží, které jsme na Srí Lance měli a bez chilli!!

Náš večer byl trochu vtipný. Majitel hotelu uspořádal pro svou rodinu malý večírek, který musel být přímo před našimi dveřmi. I když jsme tam byli jediní hosté! No.. majitel byl velmi zvláštní člověk. Ubytování bylo skvělé a čisté, ale co se pohostinnosti týče, jedna velká katastrofa. Celou dobu nám nabízel svého bratrance tuk-tukáře za dvojnásobné ceny a dokonce i sebe za šestkrát. Nevím, kde vzal dojem, že jsme buď totálně hloupí, nebo milionáři.
Habarana byla naše konečná destinace na Srí Lance. Další den jsme jeli pouze ranním vlakem do Colomba a zůstali tam před odletem do Kuala Lumpur. Tento téměř měsíc v této krásné zemi byl úžasný. Užili jsme si tu každý den!

---