Jak jsme našli náš domov v Brightonu

Je zajímavé, jak jedno jednoduché rozhodnutí může znamenat mnohem víc, než si v tu chvíli dokážeme představit. Když jsem přijela do Anglie, měla jsem přesně 3 dny na to, abych si našla ubytování. Omezená hledáním něčeho levného na dobu šesti měsíců a možností Štěpánovy návštěvy jsem vzala první pokoj, který vypadal docela dobře. Opravdu toho rozhodnutí lituji, protože to zničilo začátek mého Erasmu. Čas kdy byste měli poznávat lidi, nové město a všechny ty vzrušující věci, jsem trávila strachem vyjít z pokoje kvůli agresivnímu psovi za nimi. Jeho majitel trávil doma jen 4 hodiny denně. To vedlo ke kálení a čůrání po celém „luxusním“ anglickém koberci a samozřejme k nepříjemnému zápachu, který chtěl majitel skrýt aroma tyčinkou z One Pound obchodu. Pokud bychom zapomněli, že plíseň objevující se na stěnách s brzkým podzimem a kouření trávy v obou místnostech denně stačilo nejen na jednu noc v pláči. Byla jsem v pasti. Bez 1000 liber a bez vidiny lepších zítřků další 2 měsíce. Žádné nabídky ubytování v mém rozpočtu na tyto 4 měsíce, a pokud ano, stav byl ještě horší.

Na prosinec jsem si naplánovala měsíc v České republice, takže když jsem viděla inzerát na pokoj v Kemptownu s muzikanty a Erasmovým studentem, dostala jsem odpověď, abych se přijel podívat, bylo to jako osud.

Od té doby, co jsem věděla, že budu studovat v Anglii, bylo mým snem žít v typickém anglickém domě. Po mých špatných zkušenostech a neúspěšných prohlídkách jsem byla trochu pesimistická. Když jsem 24. října dorazila na Rochester Street 15, chodila jsem po ulici sem a tam, protože jsem nemohla uvěřit, že stojím před správným domem. Zvonila jsem a zvonila, ale žádná odpověď. Viděla jsem světlo ve sklepě, tak jsem se rozhodla to nevzdat. Můj telefon samozřejmě vybitej. Po pár minutách otevírá dveře přátelská tvář s omluvou, že dole nefunguje zvonek. Přátelská tvář je Nik Barell. Udělal mi prohlídku domu a já tomu nemohla uvěřit. Vypadalo to jako můj vysněný dům. Abych byl upřímná, moje standardy byly v té době opravdu nízké, takže kdo ví. 😀 Obrovská koupelna, bílý pokoj s krbem, velký obývací pokoj a to nejdůležitější – krásný dvůr s pohovkou. Všechno vypadalo jako sen, cítila jsem se tak pohodlně, jak to skutečně mělo být. Řekli mi, že dostali tolik odpovědí, ale rozhodli se napsat pouze mně. Byla jsem jediná, kdo svým prosincovým odchodem zapadal do jejich plánů. (ha ha ha)

Takže jsem našla skvělé ubytování s úžasnými spolubydlícími a byl to opravdu dobrý pocit, i když to stálo 500 liber. Osud byl poprvé na mojí straně. Jak ten čas letěl, začali jsme se poznávat a víc si povídat, přišli jsme na to, že má v plánu cestovat na 6 měsíců, takže osud byl podruhé na mojí straně. V prosinci jsem se nikam nestěhovala, Štěpán sem přijížděl v únoru a další pokoj v domě dostal můj kamarád Tomáš. Takže jsme spolu žili šťastně až do konce našeho Erasmu, kdy se Tomáš vrátil do Čech, Nik se vrátil z cestování a my jsme zůstali pracovat v Brightonu. V červenci jsme vyrazili na Colours of Ostrava a většinu věcí jsme vzali do Česka. Paradoxně jsme se rozhodli zůstat v Brightonu o něco déle hned po návratu haha.

Potřebovali jsme najít bydlení na dalších 6 měsíců. Nik už našel někoho jako náhradu, takže jsme museli hledat něco jiného. Týden šel za týdnem a my jsme viděli jen jeden byt a ne dobrý. Do našeho 14denního dobrodružství po Skotsku zbývalo 5 dní a my jsme neměli nic. Nevím proč, ale bylo nám to vlastně jedno. Asi jsme tušili, že to má osud jako obvykle ve svých rukou. No a měl. Jednoho dne jsme si povídali s Nikem o našich nových plánech a on svými plány zareagoval. Nemohl se rozhodnout, jestli chce znovu cestovat na dalších 6 měsíců, nebo ne, a tohle mu připadá jako dobrý nápad, že to dává smysl. Bylo by totiž těžké najít někoho jen na 6 měsíců, věří nám, známe dům a Majka (další spolubydlící). A tak na konci z mého 2-měsíčního bydlení je už 15 měsíců, kde žijeme v našem vysněném domku s malým dvorkem, gramofonem a muzikanty, kteří nám občas hrají se svým 24/7 zpěvem na nervy:)

Zajímavou shodou okolností je také stínění lamp, které je úplně stejné, jaké jsme měli doma, když jsem vyrůstala.

---