Asie 2018: 14 dní na plážích Srí Lanky 1/2

Obvykle lidé začínají s dobrodružnější a kulturnější částí Srí Lanky a pak jedou na jih. Rozhodli jsme se to udělat naopak a užít si nejprve pláže Srí Lanky. Chtěli jsme si užít pořádnou dovolenou a na chvíli si odpočinout poté, co jsme tak tvrdě pracovali, abychom si toto dobrodružství vůbec mohli dovolit.

Negombo

21. – 22. 3.

Přistáli jsme na mezinárodním letišti Bandaranaike, kde je město Negombo blíže letišti než hlavní město Colombo, takže jsme si ho vybrali jako naši první zastávku na Srí Lance. Hned na začátku jsme měli malé dobrodružství haha. Do našeho hotelu jsme dorazili kolem 2:00 ráno a v budově nebyla žádná světla. Zdálo se, že tam nikdo není. Na webu byla uvedena 24-hodinová recepce, takže jsme byli docela zmatení. Naštěstí! Hned na letišti jsme si koupili SIM kartu s připojením na internet a taky nějaký kredit, abychom jim mohli zavolat. Vzbudili jsme majitele :D, ale byl moc milý a pustil nás na pokoj. Velký prostorný a s klimatizací! Jedna z věcí, která nás překvapila, byla teplota na Srí Lance! Spíše vlhkost vzduchu. Po chladném počasí v Anglii a Čechách jsme na to opravdu nebyli připraveni.

Vyhradili jsme si celkem 2 noci v Negombu na jet lag a aklimatizaci. Negombo není nejkrásnější část Srí Lanky. Moře není tak čisté a pláže jsou plné odpadků. Bylo docela smutné vidět všechny ty odpadky na tak krásné pláži. Je hrozné, jak si jako lidé nevážíme přírody a ničíme ji, i když je to naše planeta, náš domov. Každý by se měl podívat na dokument Plastic Ocean, aby konečně otevřel oči a zkusil jednat jinak. A nejde jen o Srí Lanku.

Vrcholem našeho pobytu v Negombu bylo veškeré jídlo, které jsme měli v našem penzionu. Připravili nám tu nejúžasnější snídani plnou ovoce a srílanskou omeletu, mňam!

Kosgoda

22. – 23. 3.

Po Negombu jsme pokračovali do Kosgody. Důvodem, proč jsme se tam rozhodli jet, bylo vidět malé želvy. Jediný problém byl, že jsme v té době na Srí Lance nebyli moc zvyklí na veřejnou dopravu. O tom, jak to funguje (nastoupili jsme do jiného vlaku, který naštěstí jel správným směrem, ale úplně jiný cíl. Museli jsme tedy ve vlaku zjistit, ZDA a KDE staví ve stejné stanici jako náš vlak, abychom přestoupili: D – Udělali jsme to yaaaay), ale také jak dlouho trvá dostat se z jednoho bodu do druhého, který je blízko, ale ve srílanském měřítku ještě daleko. Do Kosgody jsme tedy dorazili v 17:55 a v 18:00 je poslední čas, kdy můžete želvy vidět. Kromě želv toho v Kosgodě moc není. Nepotkali jsme tam žádného turistu a když jsme chtěli jít na večeři, zjistili jsme, že poblíž je jen jedna restaurace a musíte si ji rezervovat 2 hodiny předem. Tak jsme si koupili nějaké občerstvení v malém obchůdku a užili si naše úžasné ubytování.

Velmi soukromé – pravděpodobně jsme tam byli jediní, s bazénem a obrovskou zahradou pokrytou palmami.

Hikkaduwa

23. – 24. 3.

Další den jsme si sbalili kufry a jeli místním autobusem jen pár kilometrů od Kosgody – Narigama Beach u Hikkaduwi. Hikkaduwa je známá svou krásnou pláží, která je chráněna korálovým útesem. Díky korálovému útesu je voda klidná a můžete pozorovat všechny tvory kolem útesu. Za pouhých 300 rupií si můžete půjčit šnorchl s maskou. To přesně jsme udělali. Viděli jsme ryby všech různých barev a tvarů a ani jsme nechytili žádnou nemoc od šnorchlu haha. Je tu spousta turistů i místních obyvatel, takže to někdy bylo trochu přeplněné. Naše ubytování Villa Marina bylo na pláži Nirigama, která je méně přeplněná a více klidnější. Krásně jsme se prošli po pláži a sledovali západ slunce z jednoho z místních barů – Thambili Cafe.

Pitiwella

24. – 27. 3.

Po každodenním přesunu z jednoho místa na druhé jsme se rozhodli, že na chvíli zůstaneme na jednom místě. Pitiwella byl ráj. Bydleli jsme v Smile Beach Home v malé chatě doslova na pláži. Měli jsme velké štěstí, protože pouze jedna chata měla výhled na moře s malým posezením umístěným za dvěma palmami s houpačkami. Náš výhled byl prostě dokonalý. No… musíme uznat, že v noci nám to jako ve snu nepřipadalo, když jsme se potili v pokojíčku bez okna, ale výhled na noční oblohu plnou hvězd nám to ulehčoval. Pláž byla malá a sdíleli jsme ji jen s několika lidmi.

Pitiwella je velmi blízko pevnosti Galle, takže hned první den jsme si udělali výlet tam. Četli jsme, že je to jedna z věcí, kterou byste neměli vynechat, pokud cestujete na Srí Lanku, takže jsme samozřejmě museli jet. Je to jedna z památek UNESCO postavená v 17. století Nizozemci. Nebyli bychom to my, kdybychom den nezačali bez problémů. Potřebovali jsme vybrat nějakou hotovost z bankomatu, takže první zastávka byla Ceylon National Bank. Ale naše transakce byla zamítnuta. Částka peněz zmizela z našeho účtu. Vyděsili jsme se, protože chybělo téměř 100 liber. Štěpánův mikrofon telefonu nefunguje a můj telefon byl jako obvykle vybitý, takže jsme ani nemohli nikomu zavolat. Poslali jsme e-mail a šli si dát šálek ledové kávy a snídani. Naštěstí za hodinu byly peníze zpět. Pravděpodobně jen nedorozumění mezi naší kartou a strojem, ale způsobilo nám to málem infarkt, divné…

Šli jsme kolem hradem, když se k nám přiblížil jeden chlap. Normálně bychom odmítali i zastavit, jinak bychom museli zastavovat každou vteřinu 😀 ale tenhle chlápek stál na schodech vedoucích tam, kam jsme chtěli jít. Zeptal se nás, odkud jsme, a pak s námi začal chvíli „mluvit“ česky. Poté nám v angličtině vyprávěl svůj příběh o učení se nejrůznějším jazykům a o tom, že jeho cílem je naučit se 70 jazyků. Viděli jsme, že se právě nenaučil pár frází, protože zastavoval spoustu lidí z celého světa a plynule s nimi mluvil. A tak jsme od něj koupili 2 náramky, abychom podpořili jeho vzdělávání.

Zbytek dní v Pitiwella jsme jen odpočívali, pili Lion piva v našem soukromém malém ráji a jedli nejlepší grilované kuře, jaké jsme kdy měli v jednom z barů na pláži.

---