V životě jsme nebyli na žádném safari. Takže když jsme plánovali Srí Lanku, rozhodli jsme se jedno safari zažít. Zejména proto, že Srí Lanka má velkou populaci divokých slonů a mým snem vždy bylo je vidět. Jsou dvě možnosti – Udawalawe nebo národní park Yala. Ten, který se nejvíce hodil do našeho itineráře, bylo Udawalawe. Protože jsme chtěli absolvovat ranní safari od 6 do 11 hodin, zarezervovali jsme si 2 noci v malém homestay White Tusk poblíž parku. Prohlídku safari jsme si rezervovali předem prostřednictvím e-mailu, který někdo sdílel a doporučil na Tripadvisoru. Náše hostitelka Sobitha byla úžasná. Byli jsme u ní jediní hosté a snažila se nám pomoci se vším, co mohla. Měla malou zahradu se všemi druhy ovoce, bylinek a koření a když jsme dorazili, udělala nám malou prohlídku kolem ní.
Pradeep – náš průvodce nás vyzvedl těsně před 6:00 svým džípem. Cestou do parku jsme viděli krásný východ slunce. Bohužel na nás čekaly špatné zprávy. Pradeep měl na starosti nakonec dvě skupiny. Byli jsme docela zklamaní, protože safari je stále poměrně drahé. Omluvil se nám a slíbil, že o ceně si promluvíme později. Moc možností jsme neměli. Bylo už po 6 hodině ranní, byli jsme ještě daleko od vchodu, abychom řekli ne a našli někoho jiného, navíc se na to tvářil velmi smutně, takže jsme souhlasili, že se o náš džíp podělíme s dalšími lidmi. Nebyli tak špatní a taky to nevěděli, takže jsme v tom byli spolu. Na začátek trochu zklamání, ale hned po vstupu do parku jsme viděli naše první divoké slony, jak se krmí u silnice. Bylo to úžasné. Pradeep nás vzal, abychom je viděli z jiného úhlu, abychom nebyli obklopeni všemi těmi dalšími džípy plnými lidí.
Po několika velmi šťastných minutách jsme pokračovali dál. Na začátku jsme byli nadšení z každého páva, každého ptáčka nebo ještěrky, kterou jsme míjeli. Později už tolik ne a byli jsme zvědavější na další slony, buvoly, krokodýly. Našli jsme je několikrát. Pradeep dříve pracoval v parku a tak nám řekl mnoho zajímavých (někdy děsivých 😀 ) věcí o slonech. Jeden z nich byl tak blízko nás, že kdybychom chtěli, mohli jsme se ho snadno dotknout. Být ani ne metr od tak nádherného, ale obřího zvířete byl neuvěřitelný zážitek. Opět jeden z těch, které si budeme navždy pamatovat, jeden z těch, o kterém jsme dlouho snili.
V parku jsme viděli jednu slonici s obojkem na krku, že jsme se zeptali, co to znamená. Pradeep řekl, že tato slonice přišla z tzv. tranzitního centra a má problém se připojit ke stádu, takže shromažďují její data a sledují ji. Doporučil nám, abychom tento centrum rozhodně navštívili, a protože jsme na zbytek dne neměli žádné plány, šli jsme tam po skončení našeho safari. Sloní tranzit je něco jako sirotčinec pro sloní mláďata a po nějaké době jsou vráceny do přírody. V 9, 12, 15 a 18 hodin je můžete vidět krmit. Bylo to jen 1 kilometr od našeho ubytka. Ten den tam bylo mnoho dětí, ale krmení jsme viděli a bylo to tak roztomilé a hřejivé u srdce. Viděli jsme více než 28 slůňat. Od těch nejmenších až po trochu větší. Náš den nemohl skončit lépe než tohle.
I přesto, že začátek nebyl nejlepší a bylo nám trochu smutno, že nemáme celý džíp pro sebe, užili jsme si to a ušetřili 3500 rupií – yaay. Sobitin vynikající brunch byl jen třešničkou na završení našeho úžasného rána.
Autor: Katy
Publikováno: 16/04/2018
← předchozí článek
Asie 2018: 14 dní na plážích Srí Lanky 2/2další článek →
Asie 2018: Kouzelná vesnička Ella 1/3