Skotsko 2017: Den 5 Cesta na ostrov Skye

Dnešní den se nese v duchu přesunu z Fort William na ostrov Skye. Musíme jet vlakem do Mallaigu, pak trajektem do Armadale a odtud autobusem do malé vesnice jménem Sligachan. Ten jsme vybrali jako náš základní tábor kvůli jeho super poloze. Nachází se uprostřed ostrova Skye, takže pro objevování ostrova je ideální. Bohužel tam máme jen 3 dny, i když víme, že na Isle of Skye by nám nestačil ani týden.

Protože trasa je velmi komplikovaná a nakonec asi chcete, aby se vše propojilo, jsou jen 2 možnosti, jak ji naplánovat. Chtěli jsme využít čas a zastavit se u známého viaduktu Glenna Finnana, který byl například v Harrym Potterovi. Po opětovném probuzení do hustého deště měníme plán, protože ani nemá cenu někde zastavovat a v takhle silném dešti ani nemůžeme sbalit stan. Odjezd tedy odkládáme a jdeme zase spát. Na druhý pokus se sice taky probouzíme do deště, ale tentokrát je to mnohem lepší. V dešťové přestávce balíme stan a vyrážíme na autobusovou zastávku. Klasicky bez nějaké velké časové rezervy.  Jediný autobus, který nás dělí od hodiny chůze do Fort William, jede z nedalekého hostelu za 6 minut. S batohy na zádech tedy běžíme jako o život hahaha.

Sto metrů před námi vidíme autobus na zastávce. Začínáme se bát. Máme sice ještě čas a stačil by nám i pozdější autobus na to, abychom stihli vlak, ale chceme se zastavit na snídani v McDonald’s a nabít i všechna naše elektronická zařízení. Zvyšujeme už tak docela svižnou chůzi a naštěstí stíháme autobus. Kupujeme dva lístky. Po pár minutách autobus zastavuje přímo před naším kempem. Neříkáme nic, jen se na sebe usmíváme. No, aspoň jsme v autobuse a bude zasloužená snídaně. Kafe, muffin a o pár hodin už sedíme ve vlaku do Mallaigu. Obdivujeme nádhernou skotskou vysočinu a již zmíněný viadukt.

V Mallaigu nastupujeme na trajekt a pokračujeme do Armadale. Máme 1,5 hodiny pauzu, než nám jede autobus. Alespoň máme čas na malé občerstvení. Konečně se za mraky objevuje sluníčko a pomalu ale jistě vychází. Naše jízdenky bohužel na tento autobus neplatí. Jedna jízdenka stála 6 liber, takže si hrajeme, že o tom nevíme a voila, ono to vlastně funguje.

V autobuse konečně zažíváme, co skutečně znamená být ve Skotsku. Pět minut krásné sluníčko a dalších pět minut silného deště. Ale odměna je kouzelná. Na obzoru se objevuje největší, nejjasnější a nejzářivější duha. Jsme tak šťastní a najednou zapomínáme na všechen ten déšť v posledních dnech. Vystupujeme uprostřed ničeho na zastávce Sligachan. Je zde pouze kemp a hotel s restaurací, nesoucí originální jméno Sligachan . To je ta skutečná divoká příroda Skotska. Krásné počasí, ba co víc, krásné prostředí! Co jiného si můžeme přát?

Přecházíme silnici a hledáme majitele kempu. Stavíme stan a teď musíme najít vařič, protože naše žaludky nám říkají, že je čas. K dnešnímu menu si dáváme 2 porce rajčatové hrnkové polévky a 1 porci nudlové polévky. Když skončíme s tím neuvěřitelným pětihvězdičkovým pokrmem, začne znovu pršet.

Jsme nuceni jít dovnitř našeho stanu. Rozhodujeme se, že raději půjdeme do hospody na pivo. Nejsme jediní s tímto plánem, takže pro nás není místo. Objednáváme dva půllitry lokálních piv a čekáme na baru. Po 40 minutách konečně sedíme u stolu a objednáváme si další pivo a výběr skotských sýrů. Štěpán ještě není dost odvážný na haggis, tak alespoň něco skotského.

Po pár hodinách se velmi spokojeni přesouváme do našeho kempu. Už neprší, ale vítr je opravdu silný. Právě, když zavíráme stan, z větru se stává déšť a najednou začíná opravdový mordor. Něco podobného zažili ti, kteří byli v roce 2012 na festivalu Rock for People. Pro všechny ostatní je to těžké vysvětlit. V noci se pravidelně budíme a jen doufáme, že stan tuto strašnou noc přežije.

---