Skotsko 2017: Den 1 Manchester

To bych nebyla já, kdybych vše nenechala na poslední chvíli. Takže den před naším výletem, osmi hodinová směna přede mnou, a je potřeba zařídit spoustu věcí. Bohužel dnes je neděle a vše v Brightonu zavírá v 5 hodin (pokud budete mít štěstí, tak v 6). Musíme si vytisknout jízdenky na autobus, protože společnost National Express, kterou využijeme na dvě cesty, nepřijímá jízdenky v mobilech. Pouze v případě že zaplatíte další libru za e-jizdenku, která ale vypadá úplně stejně jako ta normální. Také termín pro podání žádosti o přerušení studia, na které jsem úspěšně zapomněla, je 25. srpna a vracíme se 28. srpna.

Nevadí, vše bude v pohodě, říkám si.

V práci se ptám kamaráda, jestli nezná místo, kde bych si mohla něco vytisknout i v neděli. Radí mi, že hned za rohem je internetová kavárna.

Skvělý!

Později zjišťuji, že pojem „internetová kavárna“ je v Anglii asi trochu něco jiného a vcházím do obchodu s bazarovými iphony, mobily a další elektronikou, kde mi obsluha říká, abych použila počítač číslo 1. Počítač číslo jedna je umístěn v rohu s dalšími 4 počítači, které pamatují první příchod internetu do anglických domácností. Radši nepřemýšlím o tom, co bych našla v historii internetových prohlížečů. Vstupenky se tisknou. Hotovo. Hledám nějakou šablonu pro žádost o přerušení studia a snažím se přijít na to, co by měla obsahovat. Uprostřed mého psaní mi chlápek přichází oznámit, že za 5 minut zavírá, i když v obchodě je jasně řečeno pondělí-neděle 9-21h. To je jedno.
Je to trochu stresující, ale jsem přesvědčená, že to do těch 5 minut zvládnu. Po třech varováních, že už opravdu mám jít – konečně tisknu.

Uff, naštěstí jsem to stihla.

O několik minut později se dívám na svoji žádost a vidím, že se hlásím od 1. září do 31. srpna 2017. Ehm, dobře, nevadí. Photoshop mi bude muset pomoci. Takže po 2 hodinách stresu jdu konečně domů. Věci na cestování už máme nachystané vedle batohů a teď už jen sbalit vše ostatní a vyklidit celý pokoj. I když jsme 90 % našich věcí odvezli do České republiky, stále máme miliardu věcí k balení.

V 1:30 sedíme na posteli a po 3 hodinách balení koukáme na jeden 30kg kufr a jednu těžkou krabici. Alespoň je vše zabaleno. Poslední věc na seznamu je přesunout 30 GB z SD karty na HDD, abychom měli místo pro videa z GoPro. Ve 2:30 můžeme jít spát na krásné 2 hodiny. No, můžeme spát v autobuse do Manchesteru, který vyjíždí z Brightonu v 6 hodin, ne?

Ve 4:30 s opravdu špatnou náladou si uvědomujeme, jak špatný nápad to byl a že by bylo asi mnohem lepší příště zkusit udělat věci včas… a spát alespoň 5 hodin by bylo také skvělý. Venku je ještě tma a my stěhujeme věci dolů do obýváku, aby byl pokoj připravený pro našeho nového spolubydlícího – Jamese. Jen doufáme, že se budeme mít kam vracet. Protože po tom hluku jsme dělali celou noc a ráno…kdo ví :D.

V 5:38 vycházíme z domu a svižným klusem míříme na autobusové nádraží na Old Stein.

Dorážíme v 5:52. Uf, zvládli jsme to.

Ukazujeme jízdenku našemu řidiči, ale bohužel nejsme na seznamu. Naštěstí náš řidič Oscar je jeden z nejzábavnějších a nejsympatičtějších řidičů, jaké jsme kdy potkali a s úsměvem nás pouští do autobusu. V 6 konečně sedíme v autobuse a s východem slunce si můžeme užít první cestu do Londýna.

Cesta do Londýna uběhla díky našemu vyčerpání opravdu rychle a během chvilky přijíždíme na Victoria Coach Station. První zastávkou je Cafe Nero s objednávkou double macchiato a americano to go, což je nutnost pro přežití další části naší cesty do Manchesteru v 9:30. Poprvé bez komplikací a můžeme pokračovat v cestě do Manchesteru.

Hned po 2. hodině přijíždíme do abnormálně slunečného Manchesteru s nutností najít nejbližší záchod, tedy alespoň já. Protože v našem seznamu úkolů je také koupit pořádné boty na Skotsko, míříme do nákupního centra Arndale a doufáme, že najdeme obojí – boty i toalety. Bohužel jsme našli jen toalety. Jedna věc, která mě překvapuje je, že toalety v Manchesteru nemají žádná zrcadla. Důvod je jasný hned, místo toho, abych se 10 minut dívala sama na sebe, jen si myji ruce a odcházím.

Pár dní před naší cestou jsem se dívala na nějaké cestovatelské blogy a někdo mi doporučil web hotwire.com s levnými nabídkami hotelů. Na webu si vyberete část města, kde se chcete ubytovat a oni vám nabídnou jen cenu za pokoj s hodnocením hvězdičkami. Nikdy by mě nenapadlo, že si v Anglii budeme moci dovolit bydlet v hotelu, zvlášť v Manchesteru. Ani já, ani Štěpán nejsme zvyklí bydlet v hotelech. Ale! Našli jsme tři hvězdičky za 27 liber za noc pro nás oba. Nemohli jsme tomu uvěřit a snažili jsme se přijít na to, kde je háček. Bylo tam pár poplatků, takže nakonec pokoj stál 35 liber. Ale pokud jste provedli průzkum jako my, víte, že obvykle i hostel na kolejích s dalšími 12 lidmi stojí kolem 20 liber na osobu. Tak proč bychom si začátek výletu neudělali hezkej, že? Zvlášť, když nás to finančně nezruinuje. Později jsme našli pár špatných recenzí, ale za tu cenu je nám to opravdu jedno. Bez jakéhokoli očekávání míříme k hotelu. Vstupujeme do budovy z 19. století a její interiér a architektura nás okamžitě uchvátí.

Britannia Hotel má obrovskou vstupní halu s mnoha schodišti a na stropě visí masivní křišťálový lustr. Scéna jako z filmu Titanic. Stačí přidat Rose a Jacka a máte to. Recepční nám dává karty do našeho pokoje a my můžeme pokračovat v ukládání věcí do pokoje 307, který se nachází ve 3. patře. Abych byla upřímná, stáří hotelu je na pokoji určitě vidět, ale i tak jsme nadšeni. Po malém zkulturnění našeho vzhledu scházíme jedno patro za druhým s obdivem a stále oči a ústa dokořán. Hned za rohem je naše první zastávka art galerie – z čehož jsem byl opravdu nadšená. Zbytek dne byl na Štěpánovi. Žil tu koneckonců rok, takže jsem chtěla poznat Manchester jeho očima. Opravdu milým překvapením je, že je zde výstava True faith, která zachycuje odkaz New Order a Joy Division.

Od originálních textů napsaných rukou Iana Curtise přes první návrh plakátů až po videa z živých koncertů. Pokud bychom před sebou neměli 2 týdny s batohy, koupě či nekoupě vinylu by nebyla otázka. Po srandě přichází povinnost a já potřebuji dokončit žádost o přerušení studia, kterou jsem předtím pokazila. Štěpán má členství v Manchesterské knihovně, kde můžeme používat počítač a další potřebné věci. Vytištěno, zkontrolováno, znovu zkontrolováno, naskenováno a po hodině můžeme vyrazit. Brightonská knihovna ve srovnání s manchesterskou není nic. Krásná budova s radnicí, moderním nábytkem? Sen každého studenta.

Jednou doprava a jsme v ulici u řeky, kde je všechno plné pohádkových světel a jasných barev – Gay village, která nás dovede k úplně poslední zastávce našeho jednoho dne v Manchesteru – Northern Quarter.

Typické anglické domy z červených cihel, které jsou vidět zvenčí a někde i zevnitř, jak později zjišťujeme v jedné z místních hospod/barů The Trof. Tak by měl vypadat můj vysněný byt. Je skoro 9 hodin a my pomalu jdeme do hotelu. To abychom si užili trochu toho pohodlí před našimi kempovacími plány v divokém Skotsku.

---